• Jste zde:
• Úvodní stránka » 
• Odborné články » 
• Vizuální pozorování meteorů

Vladimír Znojil, Jiří Srba 2011

Meteory vizuálně

Vizuálním pozorováním meteorů obvykle rozumíme sledování aktivity meteorických rojů pouhým okem bez dalekohledu. Metodika těchto pozorování je založena na statistice. Výsledky jednoho pozorovatele trpí řadou chyb, ale při získání rozsáhlého materiálu z celého světa, lze po pečlivém zpracování získat hodnověrné informace.

Vizuální pozorování mimo aktivitu významných silných rojů je doplňováno zakreslováním stop meteorů do gnómonických atlasů, což umožňuje získat přesnější informace o rojové příslušnosti meteorů a rojích vůbec.

V minulosti byla též hojně využívána metoda takzvaných teleskopických vizuálních pozorování, kdy pozorovatel sleduje dalekohledem vybrané zorné pole a do připravené mapy zakresluje průlety meteorů. Tato metoda přináší výrazně přesnější výsledky pokud jde o statistiku drah meteorů, než klasické zákresy do širokého zorného pole. Z vizuálních pozorování se podrobněji zmíníme jen o statistickém sledování.

Vizuální sledování aktivity meteorických rojů

Prvním krokem při pozorování meteorů je výběr pozorovacího stanoviště, které by nemělo být rušeno světly, výhledu pozorovatele by neměla stínit zástavba, porosty nebo další terénní překážky.

Statistickým sledováním aktivity meteorických rojů rozumíme zjištění počtu, rojové příslušnosti a rozdělení jasností spatřených meteorů za časový interval (jehož délka závisí na aktuální frekvenci roje, ale nejčastěji jde o 30 – 60 minut). Takové pozorování vede k určení frekvence roje (tzn. počet meteorů za jednotku času) a stanovení populačního indexu roje (jak se mění počet meteorů podle jejich jasnosti). Z těchto údajů je již možné určit některé fyzikální charakteristiky částic, které roj tvoří.

Podle nejčastěji používané metodiky IMO (International Meteor Organization), je potřeba při samotném pozorování zaznamenat i další údaje týkající se pozorovacích podmínek (množství zakryté oblohy – oblačností, stromy..., mezní hvězdná velikost MHV – jasnost nejslabší viditelné hvězdy ve sledované oblasti, ohodnocení časových prodlev, které vznikají, když pozorovatel nesleduje oblohu).

Vizuální pozorovatel obvykle při pozorování leží nebo sedí (na lehátku, podložce), je přiměřeně oblečen a po stanovenou dobu (obvykle 30-60 minut) sleduje vybranou oblast oblohy. Po spatření meteoru provede jeho záznam do připraveného formuláře. Pro eliminaci prodlev v pozorování slouží takzvané ‚pozorování se zapisovatelem‘, kde pozorovatel údaje nezapisuje sám, ale hlásí je zapisujícímu kolegovi. Dnes je problém prodlev řešen i technickými prostředky, například pomocí diktafonu.

Pozorovanou oblast oblohy volíme tak, aby její střed ležel ve výšce cca 50° nad obzorem a ve vzdálenosti 30° od radiantu, místa na obloze odkud vyletují meteory sledovaného roje.

U spatřeného meteoru zaznamenáváme: čas přeletu (důležitý jen pro případné srovnání s jinými pozorovateli); rojovou příslušnost; jasnost s přesností 0,5 mag (podle srovnávacích hvězd). Při vysokých frekvencích (a přeji vám je zažít) nemůžeme stihnout zapisovat každý meteor, udává se pouze čas intervalu a zaznamenává v něm meteory rojové a jejich jasnost. Při velmi vysoké frekvenci se hlášení omezuje na vybranou oblast na obloze, tzn. obvykle volíme čtyřúhelník hvězd (např. typu Pegasův čtverec).

V každém případě je při pozorování nutné dělat přestávky (přestat namáhat oči). Únava zraku významně snižuje kvalitu pozorování.

Ke zpracování dat je v současnosti využívána výhradně metodika IMO (International Meteor Organization). Pozorování lze do databáze této organizace zaslat v elektronické podobě a to buď jako textový soubor nebo vyplněním elektronického formuláře na internetu.

V případě zájmu se můžete obrátit také na Společnost pro MeziPlanetární Hmotu – SMPH, kolektivního člena ČAS se statutem sekce.

Ukázka zpracovaného pozorování:

Pozorování velmi jasných meteorů – bolidů

Meteor jasnější -4 mag lze spatřit vzácně, obvykle se jedná o sporadické meteory, které nás mohou překvapit i ve dne. Jejich pozorování z ČR jsou shromažďována na stránkách AsÚ AV ČR Ondřejov a předpokládá se, že pozorovatel dokáže určit následující údaje: přesný okamžik úkazu a délka jeho trvání, případně trvání stopy po průletu meteoru, dále pak pozice dráhy meteoru vůči obzoru nebo ve srovnání s hvězdným polem.

Vzhledem k získání nezávislých údajů možných více pozorovatelů k témuž úkazu jsou konkrétní údaje o bolidu zobrazeny v databázi až po 10 dnech. Hlášení je konfrontováno s hlášeními ostatních svědků, resp. s fotografiemi z bolidových sítí a pomáhá k upřesnění dráhy tělesa či dokonce k nalezení místa dopadu meteoritu.

Video pozorování meteorů

Vzhledem k současné dostupnosti počítačové a CCD techniky se v posledních několika letech výrazně zlepšili možnosti amatérských video pozorování meteorů.

Pro běžného nadšence je v současnosti dostupný systém založený na sestavě obsahující citlivou ccd video kameru (například Watec, DMK a pod) ve spojení s vysoce světelným objektivem (f/1,0 či lepší 1/3“ nebo 1/2“). Signál z kamery je zpracováván v reálném čase pomoci software UFOCapture (SonotaCo), který umožňuje nejen automatickou detekci pohybujícího se objektu, ale také následnou analýzu napozorovaných dat. Vzhledem k sofistikovanému způsobu práce se záznamem připadá na jeden zaznamenaný meteor asi 50 MB dat, což je při dnešní velikosti disků přijatelná hodnota (ovšem při maximu Perseid budete mít za noc i 150 meteorů).

Dosah takového systému je kolem 2-3 mag pro meteory, což je jedním z nedostatků této metody, která tak nepokrývá vizuální dosah lidského oka.

Současné problémy meteorické astronomie

Po fyzikální stránce zůstávají otevřené některé otázky průletu meteorických těles atmosférou, souvislosti mezi světelnou křivkou meteoru, jeho bržděním v atmosféře, chemickým složením tělesa a jeho strukturou potřebují ještě řadu upřesnění.

Otázky struktury a vývoje meteorických rojů jsou stále ještě „evergreenem“ meteorické astronomie, protože získání dostatečně rozsáhlých a kvalitních dat je „během na dlouhou trať“. Dobrých výsledků již bylo dosaženo při předvídání mimořádných událostí: časy meteorických spršek z minulých oběhů jsou alespoň u některých rojů známy poměrně přesně, předpovědi jejich frekvencí však zůstávají spíše řádovými odhady. Jedním z problémů zůstává otázka velikosti ejekčních rychlostí, či spíše jejích maximálních hodnot.