• Jste zde:
• Úvodní stránka » 
• Odborné články » 
• Pozorování přechodu Venuše přes sluneční disk

I přes určité obavy se ve Valašském Meziříčí nakonec pozorování přechodu Venuše podařilo. Počátek úkazu byl sice narušen oblačností, ale nakonec se vše podařilo a my jsme mohli na dlouhou dobu naposledy pozorovat a zachytit přechod planety Venuše před slunečním diskem.

Merkur a Venuše před Sluncem

Přechody vnitřních planet (Merkuru a Venuše) přes sluneční disk jsou obdobou zatmění Slunce. Protože Měsíc je u tohoto úkazu nahrazen jednou z dvojice vnitřních planet, které jsou sice větší než Měsíc, ale nacházejí se mnohonásobně dále od Země, jejich úhlové průměry jsou nepatrné. Tudíž nemůže dojít k úplnému zaclonění slunečního kotouče. S trochou nadsázky bychom mohli říci, že nastávají miniaturní prstencová „zatmění“ Slunce.

Pokud by Země, Venuše a Merkur obíhaly kolem Slunce v jedné rovině, pak by nastávaly přechody vnitřních planet přes sluneční disk jednou za tzv. synodický oběh dané planety (synodický oběh je doba, za kterou se planeta dostane vzhledem ke Slunci a Zemi do stejné polohy). Viditelnost úkazu by pak závisela pouze na tom, zda je Slunce pro dané pozorovací místo nad obzorem, a samozřejmě na počasí. Synodická perioda Merkuru je 115,9 dne, synodická perioda Venuše 583,9 dne.

Přechody vnitřních planet přes sluneční disk jsou velmi vzácné úkazy, opakující se jednou za několik let, v případě Venuše se jedná v průměru o desítky let. To proto, že Merkur obíhá kolem Slunce po dráze se sklonem 7° k rovině ekliptiky, dráha Venuše je skloněna k ekliptice o úhel 3,4°.

Za jedno století nastává 13 nebo 14 přechodů planety Merkur přes sluneční kotouč. Přechody Venuše přes sluneční disk nastávají, jak už bylo uvedeno výše, velmi zřídka. V období let 1000 až 3000 po Kr. nastane pouhých 32 přechodů.

Navíc pro různé pozorovatele na zemském povrchu se planety promítají do odlišných míst na Slunci. Může se stát, že pro některé pozorovatele na povrchu Země přechod nenastane a planeta projde mimo sluneční kotouč.

Historické poznámky

K přechodům Merkuru a Venuše přes sluneční disk dochází prakticky od vzniku Sluneční soustavy; dlouho však zde nebyl nikdo, kdo by tento úkaz mohl pozorovat. Na internetové adrese http://www.projectpluto.com/transits.htm najdete přehled všech přechodů Merkuru a Venuše přes kotouč Slunce v období 1 000 let př. Kr. až po 4 400 po Kr.

Zřejmě prvním pozorovatelem přechodu Merkuru přes Slunce byl astronom Pierre Gassendi, který pozoroval úkaz 7. 11. 1631. Dne 3. listopadu 1651 pozoroval přechod mladý anglický astronom Jeremy Shakerley a 3. 5. 1661 slavný polský hvězdář Jan Hevelius. V roce 1667 pozoroval úkaz na ostrově Svaté Heleny i známý astronom Edmund Halley.

Nejbližší přechody Merkuru přes sluneční disk, které bude možno pozorovat z území České republiky, nastanou 9. 5. 2016 a 11. 11. 2019.

Přechody Venuše přes sluneční disk pozorovala řada známých astronomů. V roce 1761 to byli například Jean Chappe d´Auteroche, Alexandre Guy Pingré, Peer Wargentin či Michail V. Lomonosov. Ten také vysvětlil zvláštní průběh úkazu přítomností husté atmosféry planety Venuše. Prvními pozorovateli úkazu v době po vynálezu dalekohledu se stali 4. 12. 1639 Jeremiah Horrocks a William Crabtree, předcházející přechod ze 6. 12. 1631 nebyl v Evropě viditelný.

Přechody Venuše před Sluncem

Přechod Venuše přes sluneční disk můžeme pozorovat v případě, že se planeta nachází poblíž svého výstupného či sestupného uzlu své dráhy. To nastává kolem 8. prosince (při výstupném uzlu) či kolem 7. června (při sestupném uzlu). Tyto úkazy jsou však velmi vzácné. Nastávají ve dvojicích s intervalem 8 let, přičemž každou dvojici přechodů od sebe dělí střídavě 121,5 a 105,5 roku.

Poslední přechod Venuše přes sluneční kotouč, který byl pozorovatelný i z území České republiky, nastal 8. 6. 2004. Přechod, který se odehraje ve středu 6. 6. 2012, bude u nás viditelný jen v závěrečné fázi. V okamžiku, kdy se Slunce vyhoupne nad obzor, bude se již planeta Venuše promítat na oranžový sluneční kotouč jako černá kruhová skvrna. Úhlový průměr Slunce bude v době úkazu 1 891,4 obloukové vteřiny, průměr kotoučku Venuše 57,8 obloukové vteřiny.

Tentokrát se první kontakt odehrál 4 minuty a 30 sekund po půlnoci, tedy ještě před východem Slunce u nás. Střed úkazu zhruba ve 3 hodiny 30 minut a 30 sekund, ale nad obzor vyšlo až ve 4 hodiny a 43 minut. Konec úkazu (tedy 4. kontakt) se odehrál v 6 hodin, 55 minut a 1 minuta.

Velmi důležité je při takovýchto pozorování dbát ochrany zraku. Tedy používat pouze dalekohledy určené k pozorování Slunce. Jinak hrozí trvalé poškození zraku!

Další šanci budeme mít až 11. prosince 2117 či 8. prosince 2125. V Evropě však tyto úkazy spatříme v omezené míře. V prvním případě u nás Slunce vychází až po skončení tranzitu, ve druhém případě spatříme za příznivého počasí první třetinu úkazu, načež Slunce zapadne pod obzor.

Velká fotogalerie z úkazu je umístěna na webových stránkcáh Hvězdárny Valašské Meziříčí.