František Martinek
Od 12. dubna 1961, kdy do vesmíru odstartoval jako první Jurij Alexejevič Gagarin, má tento kosmonaut již více než 520 následovníků. Vedle sovětských (nyní ruských) kosmonautů a amerických astronautů odstartoval do vesmíru 2. března 1978 Vladimír Remek, zástupce bývalého Československa – třetího státu světa, jehož občan pozoroval Zemi z kosmického prostoru. Kosmická loď Sojuz 28, na jejíž palubě se nacházel společně s Alexejem Gubarevem, se po dvou dnech letu připojila k orbitální stanici SALJUT 6, kde v té době pobývali dva sovětští kosmonauti. Vladimír Remek se stal 87. pozemšťanem v kosmickém prostoru. Jeho let trval 7 dnů 22 hodiny a 18 minut. Náhradníkem Remka, vycvičeným a připraveným k letu, byl Oldřich Pelčák.
[01] Český kosmonaut Vladimír Remek
A kdy poletí do kosmu další Čech? Česká republika se stala členem Evropské kosmické agentury ESA 12. 11. 2008. A tady se otevírá velká příležitost. ESA má vlastní tým kosmonautů složený z občanů členských zemí, kteří létají do vesmíru na palubách ruských lodí Sojuz či amerického raketoplánu. Čas od času oddíl prochází obměnou. Poslední nábor kosmonautů ESA se konal v roce 2008 ještě bez naší účasti. Příští konkurz může být asi za 5 až 6 let. A do něj se již budou moci přihlásit i občané z České republiky. Starty na raketoplánu sice již nebudou možné, ale zcela určitě je brzy nahradí jiné typy kosmických lodí.
[02] Oldřich Pelčák, náhradník Vladimíra Remka
Přesto můžeme ve světové pilotované kosmonautice najít i další českou stopu. Někteří američtí astronauti, kteří se vydali k Měsíci či startovali na palubě raketoplánu, mají své kořeny na území České republiky a alespoň občas si vzpomenou na zemi „v srdci Evropy“, na vlast svých předků či prapředků.
Po získaných zkušenostech při letech na dvoumístných kosmických lodích Gemini 7 a 12 byl vybrán do tříčlenné posádky Apolla 8, která si jako první mohla v prosinci 1968 během deseti obletů prohlédnout Měsíc zblízka. A dokonce na vlastní oči spatřit jeho „odvrácenou tvář“, kterou do té doby mohli pozemšťané vidět pouze na fotografiích pořízených kosmickými sondami.
[03] Astronaut James Lovell ve skafandru při pozemním výcviku před letem Apolla 13
Po startu ze Země a po letu trvajícím necelé tři dny uskutečnila posádka odvěký sen lidstva – let člověka na Měsíc. Apollo 8 dorazilo k Měsíci na Štědrý den. Veškeré korekční manévry probíhaly nad jeho odvrácenou stranou, bez spojení s řídícím centrem. Během dvaceti hodin strávených na téměř kruhové oběžné dráze kolem našeho vesmírného souseda ve výšce 112 km posádka pořídila celkem 600 černobílých a 720 barevných snímků. Dne 25. prosince 1968 posádka nastartovala raketový motor a kosmická loď se vydala zpátky k Zemi.
Velké hrdinství prokázal James Arthur Lovell spolu s dalšími dvěma astronauty při letu Apolla 13 v dubnu 1970. Během cesty k Měsíci došlo k explozi zásobníku kapalného kyslíku sloužícího v palivových článcích k výrobě elektrického proudu. Tím se stala mateřská loď nefunkční a astronauti museli vyžít služeb lunárního modulu, který místo přistání na Měsíci dostal jiný důležitější úkol: dopravit posádku bezpečně k Zemi. Hrozil nedostatek kyslíku, teplota na palubě lodi klesala až k 6 stupňům nad nulou. Pokud by k explozi došlo až po přistání na povrchu Měsíce, kosmonauti by neměli žádnou šanci na návrat. Přestože se James Lovell vydal k Měsíci dvakrát, na jeho povrch bohužel nikdy nevstoupil.
Nedávné škrty v rozpočtu na americkou kosmonautiku Lovell komentoval slovy: „Osobně si myslím, že to bude mít katastrofální důsledky na naši schopnost zkoumat vesmír a na výhody, které nám přinášejí kosmické technologie.“
Americký astronaut James Lovell má československé předky. Jeho maminka se za svobodna jmenovala Blanka Mašková a rod Mašků pochází z Lukavice u Plzně. Své kosmické ostruhy si vybojoval především jako velitel mise Apolla 13, kdy se návrat posádky na Zemi blížil téměř zázraku. Po celou dobu letu měl u sebe československou vlajku jako vzpomínku na kořeny své rodiny. Jeho jméno nese malý kráter na odvrácené straně Měsíce, a také jedna planetka.
Eugene Andrew Cernan je bývalý americký astronaut. Jeho prarodiče z otcovy strany – Štefan a Anna Čerňanovi – pocházeli z Vysoké nad Kysucou (Slovensko), jeho prarodiče z matčiny strany – František a Rozálie Cihlářovi – z Bernartic u Tábora a Nuzic u Bechyně.
Zúčastnil se tří vesmírných letů, a to na palubě kosmických lodí Gemini 9, Apollo 10 a Apollo 17. Ve vesmíru strávil celkem 23,5 dne, z toho 73 hodiny na povrchu Měsíce. Krušné chvíle zažil jako pilot lunárního modulu při letu Apolla 10, kdy kosmická loď začala rotovat v důsledku chybného nastavení ovládacích prvků autopilota. Naštěstí se rotaci podařilo po 8 sekundách zastavit pomocí ručního řízení. Cílem letu bylo prověřit oddělení lunárního modulu a jeho manévrovací schopnosti na nízké oběžné dráze před prvním přistáním na Měsíci.
[04] Eugene Cernan na povrchu Měsíce během kosmické vycházky v rámci mise Apolla 17
Stal se jedním z dvojice pozemšťanů, kteří Měsíc navštívili v roce 1972 zatím jako poslední. Při letu Apolla 17 celkem 3krát vystoupil na měsíční povrch, kde strávil 22 hodin a 5 minut.
Do Země svých předků přicestoval poprvé neoficiálně již v říjnu 1974, kdy Astronomickému ústavu akademie věd v Ondřejově předal československou vlajku, kterou měl s sebou na Měsíci. Jeho další návštěvy u nás se uskutečnily v letech 2001 a 2008.
John Elmer Blaha byl do oddílu astronautů vybrán v roce 1980. Do vesmíru se podíval celkem 5krát. Vždy pobýval pouze na oběžné dráze kolem Země, kde strávil 161 dnů. Poprvé odstartoval na palubě raketoplánu Discovery v roce 1989 při letu STS-29. Při svém posledním pobytu ve vesmíru na přelomu let 1996 a 1997 strávil 128 dnů na palubě ruské kosmické stanice MIR. V roce 1997 odešel z NASA. Má rovněž české předky, jeho dědeček Antonín Blaha pocházel z Herálce u Humpolce. Českou republiku navštívil dvakrát. Poprvé to bylo v roce 1998 na pozvání ředitele Astronomického ústavu při oslavách 100. výročí založení ondřejovské observatoře. Naposled navštívil zemi svých předků v říjnu 2001 společně s Cernanem.
[05] Astronaut John Blaha na palubě stanice MIR (mise STS-79) při experimentu SAREX
Jeho jménem je pojmenována planetka (22442) Blaha, objevená na observatoři Kleť u Českých Budějovic.
Další z kosmonautů, jehož životní osudy si zde přiblížíme, nemá přímo kořeny v České republice – s naší vlastí je spojena jeho manželka přes svoji matku. Díky tomu získal Andrew Jay Feustel velmi vřelý vztah k naší republice a neustále jej projevuje.
Do oddílu astronautů byl Andrew Feustel vybrán jako letový specialista pro raketoplány v červenci 2000. Když se připravoval ke svému prvnímu letu do vesmíru (jeho úkolem bylo uskutečnit spolu s dalšími astronauty poslední servisní misi k Hubblovu kosmickému dalekohledu HST), obrátil se na Astronomický ústav České akademie věd s prosbou, že by rád vzal sebou do kosmu nějaký předmět symbolizující Českou republiku, ke které má velice kladný vztah. Diskuse nakonec vyústily ve skutečnost, že kromě české vlajky vezl na oběžnou dráhu při letu STS-125 i výtisk Písní kosmických od Jana Nerudy.
[06] Andrew Feustel na palubě kosmické stanice během přípravy k výstupu do volného kosmu
Na kosmickém dalekohledu posádka vyměnila šestici gyroskopů pro zajišťování orientace, panely slunečních baterií, tepelnou izolaci apod. Nejdůležitější však byla instalace dvou nových vědeckých zařízení. Jedním z nich byla širokospektrální kamera Wide Field Camera-3 pro oblast viditelného, infračerveného a ultrafialového záření. Životnost této kosmické observatoře tak byla prodloužena o několik let. Při třech výstupech do volného kosmického prostoru strávil Feustel mimo raketoplán celkem 20 hodin 58 minut.
Dne 31. 7. 2009 navštívil astronaut se svojí rodinou Českou republiku. Feustelovi se setkali s příbuznými, Andrew Feustel poté absolvoval několik přednášek a zástupcům Astronomického ústavu v Ondřejově předal Písně kosmické, které měl sebou na oběžné dráze.
Nerudovy básně zazněly dokonce v anglickém překladu na palubě raketoplánu. „Po tři dny, kdy jsme čekali ve vesmíru, až nám počasí umožní vrátit se na Zemi, jsme také relaxovali. A před jednou siestou jsem přečetl kolegům anglický překlad úryvku ze sbírky 'Jsou-li tam žáby taky',“ prohlásil Feustel, když s knihou přijel do Česka.
[07] Astronaut Andrew Feustel při práci mimo palubu Mezinárodní kosmické stanice ISS
S trochou nadsázky lze říci, že druhým českým kosmonautem se po Vladimíru Remkovi stal Krteček. Tento známý hrdina kreslených pohádkových příběhů pro děti odstartoval na palubě amerického raketoplánu Endeavour 16. května 2011 v rámci mise STS-134. Byla to propagace České republiky a česká odborná veřejnost doufá, že let plyšového (respektive vyrobeného z nehořlavého materiálu – mikroveluru) hrdiny vysokého 19 cm probudí zájem dětí o výzkum vesmíru a vědu vůbec.
Andrew Feustel je ženatý s Indirou Devi Bhatnagarovou, s kterou má dvě děti. Rodina A. Feustela má kořeny v Německu, rodina jeho ženy v Indii a v České republice (maminka Indiry je Češka, otec je Ind). Mimořádný vztah Andrew Feustela k České republice je dán tím, že matka jeho manželky pochází z Plzně a v České republice (konkrétně ve Znojmě, Brně, Praze a Plzni) má velmi mnoho příbuzných.
V květnu 2011 absolvoval misi STS-134 raketoplánu Endeavour. Po návratu z kosmu znovu navštívil Českou republiku v srpnu 2011. A nebyl sám. Během pobytu v kosmu jej doprovázel český „kosmonaut“ Krteček, kterého přivezl do Čech. Během turné po České republice navštívil Prahu, Český Krumlov, České Budějovice, Pardubice, Brno, Zlín a Valašské Meziříčí.
První (a doposud jediný) slovenský kosmonaut Ivan Bella se narodil 21. 5. 1964 v Dolnej Lehote při Brezne jako občan bývalého Československa. V roce 1983 se stal pilotem. Dne 23. 3. 1998 odešel do Hvězdného Městečka u Moskvy, kde se začal připravovat na kosmický let. V srpnu 1998 byl zařazen do hlavní rusko-francouzsko-slovenské posádky 27. expedice na kosmickou stanici MIR. Kosmická loď Sojuz TM-29 s tříčlennou posádkou odstartovala 20. 2. 1999. Kromě Ivana Belly byli na palubě ruský velitel Viktor M. Afanasjev a francouzský kosmonaut Jean-Pierre Haigneré. Slovenský kosmonaut se vrátil na Zemi 28. 2. 1999 na palubě kosmické lodi Sojuz TM-28 společně s ruským kosmonautem Gennadijem Padalkou.
[08] Slovenský kosmonaut Ivan Bella
Ivan Bella realizoval v průběhu letu 6 vědeckých experimentů. Čtyři byly z oblasti medicíny, jeden z oblasti biologie a jeden z fyziky. Vědecký program nesl název Štefánik. Celkové náklady na realizaci letu dosáhly výšku 15,6 miliónu slovenských korun, které byly uvolněny v rámci deblokace ruského dluhu.
Náhradníkem slovenského kosmonauta byl Michal Fulier.
[09] Michal Fulier, náhradník Ivana Belly
Nutno říci, že současní kosmonauti či astronauti by se nedostali do vesmíru, nebýt dlouhodobé mravenčí práce průkopníků kosmonautiky a raketové techniky, kteří navrhovali, vyráběli a zkoušeli první raketové motory, první skutečné kosmické rakety. Kromě jmen jako Ciolkovskij, Koroljov, Goddard, Oberth či von Braun nemůžeme opomenout ani českého konstruktéra raket Ludvíka Očenáška.
V roce 1930 vzlétly v Praze na Bílé hoře do výšky 1,5 km první československé rakety, jejichž délka byla kolem půl metru. Navrhl je, vyrobil a vyzkoušel všestranný technik Ludvík Očenášek (4. 8. 1872 – 10. 8. 1949).
Raketovému výzkumu se systematicky věnoval od roku 1928. V té době ještě neznal práce K. E. Ciolkovského, byl však inspirován pracemi R. H. Goddarda, M. Valiera a H. Obertha, který dokonce Očenáška v Praze navštívil. Dne 2. března 1930 provedl Očenášek v Praze na Bílé hoře několik zkušebních letů jedno- i dvoustupňových raket poháněných tuhými pohonnými látkami, které dosáhly výšky až 1,5 km. V zahraničním tisku (v silvestrovském vydání) se dokonce objevily zprávy, že připravuje let na Měsíc v raketovém letadle pro devítičlennou posádku. Konstruktér dostal několik set nabídek od různých zájemců, kteří se chtěli takového letu zúčastnit. Mezi nimi například Sally G. z Pensylvánie, která tehdy do Prahy napsala: „Měřím 5 stop a 4 palce, vážím 138 liber, jsem blondýnka, umím polsky a anglicky. Pracuji jako ošetřovatelka, je mi dvacet a chci s vámi letět na Měsíc…“
Myšlenkou Očenáška je i návrh na vypouštění sondážních raket z letadel. V letech 1928 až 1938 se zároveň pokoušel využít raketový pohon na vodě a usiloval o konstrukci rychlého reaktivního člunu. Postavil tři čluny, které zkoušel na Vltavě. Roku 1938 se ještě jednou vrátil k pokusům s raketami, tentokrát dosáhl výšky 2,5 kilometru. Tyto pokusy, z obavy před možným zneužitím vynálezu nacisty, však už konal tajně.
Uvažoval také o využití raket pro dopravu pošty na velké vzdálenosti. Doba, kdy tento náš průkopník raketové techniky tvořil, nebyla ještě zralá pro realizaci tak smělých myšlenek, jako bylo praktické využití raketového pohonu.
26.02.16
Malé shrnutí postřehů po pěti letech od vzniku a zařazení do nabídky programů Robotika je název programu, který patří ke speciálním vzdělávacím pořadům hvězdárny a pravděpodobně jej už můžeme zařadit k oblíbeným stálicím naší nabídky. Program je určen především pro žáky vyšších ročníků základních škol a studenty škol středních.
15.11.13
30.04.13
Díky rozvoji přeshraniční spolupráce jsme byli k aktivní účasti pozváni organizátory 8. ročníku Trenčianského robotického dňa. Akce se účastnila také naše partnerská Hvězdárna v Partizánskom, a tak jsme i přes velké pracovní vytížení do Trenčína přijeli. Akce byla v mnoha ohledech poučná a inspirativní a nejen že jsme seznámili posluchače s novými vzdělávacími programy, ale hlavně oslovili žáky a studenty se zájmem o automatizaci a robotizaci.